Arašídový chlebíček - peanut butter bread

Drahý se nedávno rozhodl objednat si arašídové máslo z Anglie. A tak se stalo, že máme doma asi 27 kilo arašídového másla. Crunchy i smooth. 100 % arašídů, žádná sůl, žádný cukr. Tedy - když si chce člověk zamlsat jako Brad Pitt v Seznamte se, Joe Black, musí si máslo trošku nasolit a trošku osladit. Ale je fajn, že míru ochucení si volíte sami. Navíc - žádná sůl, žádný sodík navíc - nezvyšuje se krevní tlak. A tak je arašídové máslo skvělým zdrojem bílkovin, tuků a vlákniny. 
Slíbila jsem, že přichystám spoustu receptů, kde se máslo využije, protože jsme měli trochu strach, že se neudá. Nicméně tohle je první z nich a řekla bych že 2/3 jsou zamluvené. Očividně nejsme jediní kdo má rád celozrnné tousty s arašídovým máslem :-).

Jako úplně nejrychlejší recept jsem vymyslela tento chlebíček. A ano, taky jsem se chtěla pochlubit novou formou na jednoporcové quick breads z Lidlu, se kterou jsme si byli souzeni. Totiž dávka těsta co se vejde do klasické chlebíčkové formy přesně padne do 6 formiček co jsou v plechu. 

Chlebíček můžete připravit jednoduše, bez dalších ořechů a sušeného ovoce či vloček, aby vynikla jemná chuť arašídů, já ale ráda přidávám "fitness směs" od nás z Racky. Je to směs mandlí, lískáčů, para ořechů a vlašáků s brusinkama a rozinkama. A taky ovesné vločky, ať je to ještě o fous zdravější. 

A s chutí si na chlebíček naléváme ještě "toping", který vytvořím smícháním 40 g arašídového másla, 15 g agávového sirupu a pořádné špetky soli s trochou mléka nebo vody (doředíte si na požadovanou konzistenci).

Na 1 standartní chlebíčkovou formu/ nebo 6 malých chlebíčkových formiček:

• 125 g hladké mouky pšeničné
• 125 g celozrnné mouky jemně mleté pšeničné
• 200 g arašídového másla
• 60 g třtinového cukru
• 40 g agávového sirupu
• 300 ml kysaného podmáslí/zákysu/ nebo rostlinné alternativy s trochou citronové šťávy
• 1 lžička kypřícího prášku
• 1/2 lžičky jedlé sody
• 1/2 lžičky soli
• 1 lžička vanilkového extraktu
• 1 velké vejce

• 100 g ovesných vloček
• 150 - 200 g směsy ořechů a sušeného ovoce
• trocha oleje nebo másla na vymazání formy

Troubu předehřeju na 180 stupňů. Formu vymažu olejem.

Do velké mísy nasypu úplně všechny ingredience a promíchám rychle na těsto.

Plním do formy a peču - velký bochník cca 45 - 50 minut, malé bochánky asi 20 - 25 minut. 

Nechám vychladnout ve formě. Volitelně potírám arašídovým topingem (viz výše)

Dulce de leche - domácí kondenzované karamelové mléko

Miluju karamel. Karamelová lízátka s kravičkou byla mojí nejoblíbenější laskominou. Jednou jsem od jednoho dobrého kamaráda na gymplu dostala oranžovou mikinu (protože tehdy jsem byla také posedlá oranžovou barvou), kterou celou vlastnoručně pošil těmito lízátky - k nevíře mé i jeho matky :-). 

A tak když se pro mě vaření stalo trochu vážnějším koníčkem, začla jsem se pídit po tom, jak si karamel v jakékoliv jeho formě vytvořím sama. Tenhle příspěvěk věnuji Dulce de leche, zkaramelizovanému mléku, které dělám od píky. 

Ačkoliv třeba pro výrobu domácího Baileys zase používáme klasické salko a to pak 2 hodiny vaříme ve vodní lázni. A v podstatě to je jednodušší způsob jak dulce de leche doma vyrobit.

Tato pochoutka je populární zejména v Latinské Americe, různé státy preferují různé formy této "pochoutky z mléka" - někteří připravují dulce de leche tekuté a hladké, někteří ho odpaří téměř do tuha a jakoby pískovité konzistence (jako když rozkousáváte krówku). V Mexiku připravují docela často výrobek z kozího mléka, zas to má trochu zajímavější chuť.

Na recept jsem narazila jak jinak než u Stephanie z Joy of Baking. Můj výsledek je obvykle méně tekutý než ten její. A také má více světlou barvu, ale předpokládám že to záleží zejména na tom jak moc mléko odpaříte.

Co je naprosto nejpodstatnější věcí - budete potřebovat dostatečně velký a vysoký těžký rendlík. Nějaká ta litina by byla značka ideál. Mléko totiž v průběhu varu velice rádo pění a zvětšuje svůj objem (až několikanásobně). Záleží jak moc mu budete věnovat pozornost - pokud budete stát u plotny a pečlivě míchat celou dobu, nebude pěnit tolik, ale vzhledem k tomu že příprava trvá okolo hodiny, věřím že v tomto čase máte i další věci na práci a tak doporučuji opravdu větší hrnec (Stephanie doporučuje 8 litrový na 1 litr mléka). Navíc potřebujete dostatečně silný materiál, který nebude moc připalovat, takže třeba smaltované hrnce nemůžu tak úplně doporučit. 

Kromě mléka je potřeba také trocha cukru, glukózového sirupu (třeba kukuřičný nebo pšeničný, klidně i golden syrup, měl by zabraňovat krystalizaci), sody (napomáhá zbarvení do hněda) a špetku soli (protože se špetkou soli každá sladkost vynikne ještě trochu lépe).

Po uvaření budete mít z 1 litru mléka asi 350 ml výsledné laskominy. Po přendání do uzavíratelné sklenice vydrží v lednici týdny. Ačkoliv pokud zachutná i vašim členům rodiny tak jako těm našim, nevěřím že tam tak dlouho zůstane.

Na cca 350 ml Dulce de leche:

• 1 litr plnotučného mléka (kravské či kozí, dle chuti a odvahdy :-) )
• 150 g cukru krystal
• 2 lžičky kukuřičného sirupu
• 1/2 lžičky sody
• špetka soli
• 2 lžičky vanilkového extraktu (přidávám až nakonec, jinak by se odpařil)

Všechny suroviny nasypu a naleju do dostatečně velkého a dibře vodivého hrnce (viz výše). Zapnu plotnu na střední plamen a v hrnci promíchám a nechám vařit.

Mléko začne pěnit a nabývat na objemu, během vaření to udělá minimálně dvakrát, v těchto momentech stojím u plotny a poctivě míchám. Pokračuju ve vaření na mírném plameni a občas promíchávám asi 40 minut. Mléko už začíná být pěkně hnědé a mít sirupovitou konzistenci, je dobré ho dostatečně stírat ze stěn, aby se tam moc nenapalovalo - tedy, ono se bude nalepovat, ale aby tam nebylo nalepené větší množství, než pak budete míchat v rendlíku. 

V této chvíli už stojím u plotny a neustále míchám a zkoumám kdy je ten správný okamžik k vypnutí sporáku. Důsledně vás prosím, byť jste třeba sebelepší kuchaři, opravdu od plotny neutíkejte, ani vyřizovat velice krátký telefon, neboť se dílo ve chvilce začne připalovat.

Nenechte se zmást obalem, jen jsem zrovna neměla jinou skleničku po ruce :-)

Já osobně mám ráda když je Dulce de leche pěkně husté, skoro jako pasta, protože naředit ho mohu kdykoliv později třeba trochou smetany. 
Kdo ho ale chce použít  hned třeba na přelití zmrzliny, nechá vařit kratší čas pouze do sirupovité konzistence. 
Když jím ale chcete třeba plnit makronky, je lepší udělat pořádně hustou pastu a tu pak protřít s trochou másla a mazat na skořápky makronek.

Snídaně u Florentýny + Bruselské vafle

Vzhledem k tomu že Florentýna je tak trochu můj vzor a jednou bych chtěla jít v jejích stopách, a také proto, že je skvělá a vlastně mě jemně popostrčila k psaní blogu, když jsem váhala - a taky, a to hlavně, doma milujeme vafle a tenhle recept je naprosto skvělý, neboť vafle jsou krásně nadýchané a měkké - jsem jako další kuchařkovou recenzi zařadila právě nejnovější přírůstek do řad KPD - tedy Snídani u Florentýny aneb dopolední kuchařku pro dceru.

Snídaně u Florentýny je - jako všechny knihy z edice Kuchařka pro dceru - vlídným a obezřetným průvodcem pro všechny začínající kuchaře. Jasně vysvětlí všechny kroky a upozorní na možná úskalí. V několika ohledech se však liší, respektive se vyvíjí.
    V této kuchařce Florentýna uvádí nejen skvělé recepty a postupy, ale také uvádí stručné výživové benefity jednotlivých pokrmů. U každého receptu tak najdete ikonu střevíčků, a podle jejich počtu je doporučený pohyb ke spálení kalorií z daného jídla. Bohužel, snídaně jsou jídla převážně sacharidová, energeticky bohatá, a tak jsem snad nenašla ani jednu pořádnou snídani, u níž by byl jen jeden střevíček :-)

 Mimo to má "Snídaně" ještě jiná prvenství - oproti předchozím třem dílům nehraje na obálce prim červená barva, ale jasně svítivě tyrkysová - což pravděpodobně souvisí i s tím, že tuhle knihu si autorka vydala zcela sama. I grafická úprava je trochu jinačí - taková čistší, fotografie projasněnější. Ony všeobecně kuchařky v poslední době začínají být také uměleckými díly a já pak mám čím dál větší strach si nosit nové výtisky do kuchyně, protože je většinou něčím pocintám :-)

    Recepty tu najdete nejen na různé typy snídaní a svačin - od kaší, přes musli, následované mou oblíbenou kapitolou s lívanečky a vaflemi, nápady na skvělé pomazánky (včetně rady jak správně utřít), k němuž si můžete upéct i domácí pečivo. Pak kapitoly o sušenkách, ovoci a pitnému režimu - kde pro vás Florentýna připravila tipy na opravdu zajímavé dopolední nápoje. Následuje kapitola určená obědům do krabičky, které jsou velmi lehké a nezaplácnou vám žaludek na celé odpoledne. Obsahuje zejména saláty, těstoviny a spoustu nápadů na jejich vylepšení, dále slané koláče či vaječnou omeletu.
    Závěrem mě velice potěšila kapitolou věnovanou brunchi - tedy dopolední pozdní snídani pro přátele. Oceníte ji zejména, pokud máte přísun kvalitních vajec, protože vejce do skla, míchaná vejce, nebo křupavý toust s právě nakrojeným ztraceným vejcem, z něhož jako horká láva vytéká žloutek patří k brunchi zcela neodmyslitelně :-)

Knihu potřebujete, pokud vám dochází nápady na snídaně, svačiny i obědy do školy či do práce a vaření vás baví. Našla jsem na ní snad jednu vadu - nechce mi držet otevřená, když otevřu stránku někde z kraje knihy, ale věřím že se to časem poddá :-)

K receptu - na tyhle vafle budete potřebovat mimo jiného také půlku čerstvých kvasnic a tak vřele doporučuji z druhé půlky zadělat třeba na rohlíky, recept na straně 126.

Na 10 vaflí které velmi rychle mizí:

• 20 g čerstvého droždí - tj. půlka kostky
• 200 ml vlažné vody (může být i perlivá)
• 250 g hladké mouky
• 250 ml mléka
• 4 vejce pokojové teploty, bílky a žloutky zvlášť
• 125 g rozpuštěného másla
• špetka soli
• 2 lžíce cukru krupice
• lžíce oleje či sádla na pečení

TIP: do těsta přidávám leště dvě lžičky vanilkového extraktu, nebo část cukru nahradím vanilkovým, a nastrouhám kůru z jednoho biocitronu, těsto pak dostane ještě trochu šmrncovnější chuť ;-)

Do misky vložím kvasnice a zasypu lžičkou cukru. Vidličkou tři tak dlouho, dokud se z kvasnic nestane tekutá směs - ono se to opravdu stane bez přídavku vody či mléka! Přiliju vodu, přisypu pořádně vrchovatou lžíci mouky a zhruba 15 minut nechám vzejít kvásek - měly by se objevit bubliny a hmota zvětšit svůj objem; pokud se tak nestane, začněte znovu s jinými kvasnicemi.

Do mísy proseju mouku spolu se solí (aby byla dost promísená a rozprostřená a nepřišla ve větším množství do kontaktu s kváskem, to by byla jeho smrt), přiliju mléko, žloutky, máslo a kvásek. Intenzivně promíchám metličkou

Bílky se zbylým cukrem a špetkou soli vyšlehám do pěny. Ta musí být tak pevná, že po vytažení metličky budou špičky držet nahoru v pozoru a nikoliv se otáčet dolů. Následně sníh opatrně stěrkou zapracuju do těsta a nechám kynout 30 - 60 minut na teplém místě.

Aspoň deset minut předem zapnu vaflovač. Jakmile je opravdu hodně nažhavený, rychle ho potřu olejem a naběračkou naliju dávku těsta tak, aby byl zakrytý celý čtverec. Přiklopím víko a nechám péct. Nejdřív se neděje nic, pak začne unikat velké množství páry, pak to trochu ustane a pak vaflovač otevřu - obvykle po 6-7 minutách. Je ale možné že u vašeho stroje to bude jiný čas - držte se pozorování páry, jak přestane unikat, pomalu se chystejte k otvírání. Opečenou vafli dám vychladit na mřížku, aby se nezapařila a zůstala na povrchu křupavá. Udržování v mírně nahřáté troubě povoleno. Následně opékám další vafle, dokud mám těsto. Pak je možné je nazdobit jak je jen libo. U nás vede marmeláda - banán - šlehačka - granko. Někdy bez marmelády, někdy bez banánu. Ale šlehačka a granko je nutnost :-)

Opravdu jsem chtěla vyfotit vám i vafle nazdobené a ve větším množství. Jenže ony prostě jaksi... zmizely

Rychlá masopustní večeře - masové koule s bramborovými plátky a zelím

Nedávno jsem měla ohromnou chuť na jitrnicový prejt. Tedy zapečený jitrnicový prejt, tak jak ho dělává naše mamka. Pěkně vrstva prejtu, vrstva jemně nakrájených plátků brambor, případně opakovat (a můžem tomu s nadsázkou říkat moravské lasagne), zapéct a k tomu kysané zelí. Naprostá delikatesa. A kdo má rád, může přidat i jelítka, ty já ale moc nemusím. Nicméně u nás se na zabijačce většinou všechny jitrnce, jelita i tlačenka velice rychle rozprchnou do balíčků pro rodinu a známé a tak pak na tuhle pochoutku musím čekat zas půl roku, než doroste další čuník. A tak jsem si řekla že jelito nahradím - a protože jsem si během roku nasyslila celkem dost mletého masa, které pak zpracuju na masové koule a dám do mrazáku, tak mě napadlo že tahle alternativa by mohla také chutnat docela dobře. A světe div se, chutnalo, respektive - byli jsme dva, měli jsme hlad a tak plech, který jsem myslela že by stačil tak šesti lidem vyšel na jednu porci pro mě, jednu velkou pro drahého a zbytek jsem vyškrábala do malé krabičky na oběd na další den do práce. Jo a talířkama a nějakým kulturním servírováním jsme se ten večer vůbec nezaobírali. 

Ještě uvedu dvě možnosti přípravy - u nás doma se zapéká bez zelí (a pak se jí k horkému jako ochlazení pusy), u drahého se zelí nechá okapat a přidává se jako další vrstva - obě varianty chutnají dobře. 

Nejprv se hodí poskytnout recept na zmražené masové koule - nejhorší je, že ty vždycky dělám tak nějak od oka, protože v tu chvíli zpracovávám minimálně 3 kila masa. A tak jen teoreticky popíšu, co všechno do této směsi přidávám.

Na masové kuličky:

• mleté maso (většinou použiju i vepřové i hovězí, ale oboje dohromady smíchávám až doma sama)
• sůl, pepř
• česnek
• oregano
• trocha chilli
• rozmarýn
• tymián
• cibule
• vejce
• volitelně strouhanka

Na velký pekáč tohoto pokrmu:

• 8-10 masových koulí
• 6-8 brambor, nakrájené na tenké plátky
• 2 stroužky česneku
• Sůl, pepř
• Sádlo na omaštění brambor
• Sáček kysaného zelí

Troubu předehřeju na 180 stupňů.

Masové koule vyložím na pekáč.

Bambory nakrájím na plátky, uložím do mísy, přidám do ní prolisované stroužky česneku, sůl a pepř a sádlo a buď rukama, nebo stěrkou promíchám, aby se brambory rovnoměrně obalily. 

Pak je taky přemístím na plech a trochu urovnám a dám péct, peču asi 30 minut, pak zkontroluju, pokud už jsou masové kuličky i uvnitř horké, tak vyndám, pokud ne, tak přikryju alobalem a nechám péct ještě zhruba deset minut, vypnu troubu a případně nechám ještě chvilku dojít a pak už konzumujeme - nejlíp s kysaným zelím. 

Houbový kuba

Tenhle recept se tu měl objevit na Vánoce.I já jsem si ho chtěla uvařit na Vánoce. Letos v létě jsme konečně po letech znovu nasbírali nějaké houby a hlavně i nějaké hřiby, které jsem všechny pečlivě očistila, nakrájela a nechala nasušit. Všechny hříbky byly fakt moc pěkné. A tak si tak toho 24. prosince chystám kroupy a majoránku a jdu do "houbové" plechovky, kterou jsem si pro tento čas šetřila, a po otevření na mě čekají houby prožrané červy. Nevěděla jsem, jestli se mám vztekat, nebo brečet. Vzhledem k tomu, jak adrenalinová pro mne byla příprava na Vánoce (což jsem popsala tady), jsem se rozhodla brečet vyčerpáním a kroupy i majoránku zase uklidila. 

Nicméně touha po krupkách s houbami zůstala, a tak po silně mastném masopustním (oprava, vlastně před, viz zde) receptu vypouštím jak jeden lehčí (tedy až na to sádlo :-D ) a dříve také surovinově velmi dostupné jídlo chudých. Dneska, když nejste zrovna schopní hledači, se vám nákup hub může prodražit. 

Já jsem sušila jen ty nejhezčí kousky hřibů a tak když se zima zeptala, co jsem dělala v létě, mrazák sice odpověděl, ale jen nějakou směskou hub druhé kategorie. Nakonec jsem kuby nadělala celý pekáč a vzala si ho na pracovní cestu a budu ho teď jíst několik dní, a tak na něj nejspíš nedostanu chuť aspoň půl roku - což je dobře, protože do něj padla celá zásoba hub mimo jedné malé krabičky klouzků na sádle s trochou kmínu (na topinku naprosto geniální); a jednoho pytlíku lišek - neboť oblíbená restaurace v našem městě přestala vařit liškovou polévku a já budu zkoušet ji replikovat.

Na velkou zapékací mísu - aspoň 6 porcí - toho budete potřebovat opravdu málo:

• 300 g přes noc namočených ječných krup velikost 10
• houby - 3 hrsti sušených, přes noc namočených/300 g mražených
• 1 malá cibule
• 2 utřené stroužky česneku
• hrst majoránky - pořádně velká a pořádně promnutá
• 2 vrchovaté lžíce sádla
• sůl

Večer předem dám namočit kroupy a sušené houby. Pokud používám mražené houby, dám je do lednice pomalu rozmrazit.

Troubu dám předehřát na 180 stupňů. Zapékací mísu vymažu trochou sádla.

Kroupy přecedím. Do hrnce dám vařit vodu a osolím jednou lžící soli a přidám ještě lžičku sádla (ano, sádlo je v tomto receptu skoro všude; jo a pokud máte zcezenou vodu z těch hub, tu přidejte také), přisypu slité kroupy a vařím je asi 20 minut, dokud nezměknou. Následně zcedím.

Na plotnu přidám pánev. Na pánvi rozpustím zbytek sádla a v něm nechám zesklovatět cibuli. Následně přidám zcezené kroupy a orestuju. Přidám i houby a zamíchám. Vypnu ohřev. Nakonec posypu promnutou majoránkou a promíchám. Ochutnám a případně dosolím.

Z pánve nasypu směs do vymazaného pekáče a dám zapéct - zhruba 40 minut přikryté lehce alobalem. A je hotovo. Jo a mám takový pocit, že mamka do toho přidává ještě vařené vejce, krájené na kostičky, ale to je jen taková mlhavá vzpomínka. Navíc u nás ještě pořád tak trochu trvá vaječná krize.

Brownies z avokáda s pomerančem

Letos jsem na Silvestra hostila bezmála 15 lidí a dobrovolně jsem se ujala přípravy jídla. Mimo další chuťovky, které jsem již uvedla, nebo teprve uvedu, jsem chtěla nachystat soustu domácího guacamole s tortila chipsy (protože to považuju za mnohem lepší alternativu chipsů). A tak jsem kolem 27 prosince nakoupila asi 6 avokád, aby do Silvestra optimálně změkly. Průšvih nastal v momentě, kdy v obchodě byly nachos vyprodané a mexická restaurace, kde jsem je chtěla případně nakoupit měla dovolenou až do ledna. A tak jsem v novém roce měla v lednici mimořádně měkkých avokád a nevěděla co s nimi.
Teda vlastně věděla, co nejdřív jsem si zajela do Sklizeno - Křídlovická pro velký pytel těch nejlepších nachos co znám. A tam jsem dostala tip od kolegyně a kamarádky Petry (tímto velice ti velice děkuji :-) ) - z avokáda se prý dají udělat také skvělé brownies. Což mi nedalo a hned jsem se jala googlit recept. Některé byly s moukou, některé bez, některé jen se žloutky, některé s větším či menším množstvím kakaa nebo cukru. V některých byly kupodivu třeba i vařené fazole.

Po chvilce experimentování vypouštím vlastní recept. Vyjde na jeden malý plech - 9 čtverců. A protože nejsem milovníkem čisté hořké čokolády, a mám ráda když tu hořkost doprovází i jiná chuť, využila jsem posledních zásob biopomerančů a nastrouhala do směsi kůru a na dno přidala filátka z pomeranče. Taky jsem pro zajímavou texturu nadrtila pár oloupaných čokoládových bobů (pro ještě čokoládovější zážitek).
Pokud nejste fandové pomerančů, můžete mít brownies s jiným ovocem (třeba maliny, borůvky, nakrájené broskve, nebo i máta), nebo úplně čisté, bez ničeho.

Protože jsem se dočetla že vejce je možné nahradit nabobtnalými a rozmixovanými chia semínky a sladit z části rozmačkaným banánem, tak až budu příště brownies péct, určitě tyhle tipy vyzkouším a podělím se o své následující dojmy.

Na 9 řezů brownies:

• 200 g rozmačkaného avokáda (zhruba jedno velké) 
• 100 g kvalitní čokolády + 2 lžíce vody/mléka 
• 100 g cukru krupice  - i více, nebo méně, jak máte rádi 
• 65 g kakaa (použila jsem v první variantě 80 a bylo to příliš)
• 2 vejce 
• 2 lžičky vanilkového extraktu 
• 1 lžička sody 
• špetka soli 
• 1 biopomeranč: kůra + vykrájená filátka 
• hrst oloupaných a nasekaných kakaových bobů  (volitelně)

Troubu dám předehřát na 180 stupňů.

Dám vařit vodu v menším kastolku. Na nej umístím skleněnou nebo nerezovou mísu, voda by neměla dosahovat na dno mísy.

Čokoládu rozlámu na menší dílky a umístím do nahřívající se mísy a nechám rozpustit, přidám 2 lžíce vody nebo mléka a rozmíchám do hladka.

Mezitím si rozkrojím, vyloupnu a rozmačkám avokádo, dám do jiné mísy. Rozklepnu vejce a přidám k avokádům, promíchám intenzivně metličkou až vznikne hladký krém.

Kůru z pomeranče ostrouhám na jemném struhadle. Následně z pomeranče nožem okrájím slupku tak, aby pomeranč měl odříznutou tu povrchovou blánu. Pak ho rozpůlím a postupně vykrajuji filátka řezy ve tvaru písmene V. Ve finále mám čistá filátka, žádné blanky ani bílá vlákna.

Do směsi avokáda s vejci přimíchám cukr, kakao a kakaové boby (pokud chcete/máte), sodu a špetku soli, pomerančovou kůru, a stěrkou vetřu rozehřátou čokoládu a přikápnu vanilkový extrakt. Promíchám, měl by mi vzniknout hladký krém, s konzistencí velmi hustého pudingu. 

 Malý plech vyložím pečícím papírem a vyskládám na něj filátka z pomeranče. Následně zaliju čokoládovou hmotou a uhladím stěrkou.

Dám péct na 20 minut. Pak teplotu snížím na 160 a pěču ještě asi 15 minut. Brownies jsou upečené, pokud jsou okraje pevné a zbytek hmoty je ještě měkký a vláčný.

Výsledné řezy jsou velmi šťavnaté, plné čokoládové chuti, pokud nejste na dietě, doporučuji s kopcem šlehačky, která trochu zjemní hořkost čokolády a výslednou chuť tak nějak zaoblí.

Chia puding - zdravá snídaně pro chronicky nestíhavé

Dali jste si do nového roku nějaké předsevzetí? A týká se některé z nich zdravějšího stravování? Třeba že budete konečně pravidelně, zdravě a plnohodnotně snídat? Ale zároveň si rádi přispíte a vstávat o 15 minut dřív a chystat si snídani je otrava - pak je chia puding skvělou volbou, protože ho připravíte už večer a ráno ho jen sníte. A klidně až cestou do školy/práce.

Věřím že mnozí z vás už určitě vědí o skvělých nutričních vlastnostech chia semínek. Pokud ne, pokusím se shrnout alespoň základ. Chia jsou vlastně semena šalvěje hispánské, a v oblasti Jižní a Střední Ameriky jsou konzumovány už přes tisíc let. V Aztécké kultuře byly tyto drobounká semínka využívána dokonce jako platidlo - natolik jsou cenné. Jsou silně hydrofilní a během bobtnání vytváří gel a navážou na sebe až 12 násobek své váhy, jsou tak přiřoreným zdrojem vlákniny, lépe hydratují naše tělo a pozitivně ovlivňují trávení a stabilizují hladinu krevního cukru. Obsahují nezanedbatelné množství proteinů, kvalitních sacharidů a omega 3 mastné kyseliny a působí tak dobře na kardiovaskulární systém. Jsou také vydatným zdrojem vápníku, železa, zinku, fosforu a antioxidantů.

Ideální ale je, po nabobtnání semínka také rozmixovat na pastu aby se narušila jejich slupka, jinak by se mohlo stát, že projdou naším ústrojím beze změny a všechny ty prospěšné látky zůstanou zabalené v semeni.

Já v téhle snídaňové variantě zalévám kravským plnotučným mlékem, ale je jen na vás a vaší dietě či způsobu stravování, jestli použijete sojové, mandlové, ovesné, kokosové či jiné mléko, nebo jen vodu.

Na snídani pro 1 osobu:

• 4 vrchovaté čajové lžičky chia semínek
• 175 - 200 ml mléka
• 1 rozmačkaný banán
• 1 lžíce daltového sirupu - volitelně

Večer nasypu do uzavíratelné krabičky chia semínka, zaliju mlékem a uzavřu. Nechám odstát do rána. 

Ráno přidám banán, rozmačkám, a pokud mám čas, ještě rozmixuji. Pokud se mi zdá málo sladké, osladím si trochu datlovým sirupem. Hotovo. 

Osm chutí Asie + Ga Kari s rýží

Jako první zápisek o kuchařkách jsem vybrala Osm chutí Asie od šéfkuchaře restaurace SaSaZu. Jak v poslední době upozorňovalo mnoho lidí na facebooku, letos slaví Česko a Vietnam 65 let výročí od prvního diplomatického jednání a proto bude tento rok oslavou vzájemných vztahů a poznávání Vietnamské kultury.

Dalším důvodem bylo také to, že nějaký recept v asijském stylu jsem chtěla dnes vyzkoušet a na tohle kari jsem měla suroviny hned.
   Tedy, abych byla upřímná, měla jsem suroviny i na jiné recepty, ale od silvestra čekala v lednici půlka balení kokosového mléka a já se jí chtěla zbavit s úctou. Navíc nudle jsme měli včera.

Ale napřed zpět k mým dojmům z této knihy. Své světlo světa spatřila již před pár lety a v té době vyvolala na české foodblogerské scéně (tehdy mnohem skromnější) celkem nadšené ovace. O pár let později se k nim musím přidat i já.

Kniha je napsaná velmi srozumitelně, veškeré, pro nás doposud neznámé asijské suroviny jsou popsány v knize hned na začátku a jsou zde uvedeny tipy kde je sehnat - tedy většinou v Sapě, což je proslulá veliká Pražská tržnice. Obdobou je Brněnská tržnice na Olomoucké. Problém však nastává, pokud máte cokoliv jako se Sapa naprosto mimo dosah. Pak máte poměrně omezené spektrum receptů, které můžete vařit.
Pokud ale máte problém se surovinami vyřešený, čeká vás spousta zábavy, vůní, chutí i textur jídla k ochutnání.

Kniha je dělená do několika málo kapitol podle surovin (namátkou vybírám - kokos, zázvor, citron a citronová tráva, chilli). Asijská kuchyně totiž nečlení jídla na chody tak, jako většina jiných. U nich se prostě vyskládají na stůl velké talíře s různými druhy jídla a každý si pak vybere na co má chuť. Dezerty obvykle chybí a místo nich se konzumuje čerstvé ovoce. I tak ale v knize najdete několik sladkých pokrmů a dokonce i recepty na různé ovocné džusy, koktejly a drinky.

Před každou kapitolou je krátké povídání o zážitcích z cest po Asii, o tradicích v asijské kuchyni, o kouzlu jednotlivých surovin nebo o rodině. Autor popisuje také vznik restaurace SaSaZu. Mimo jiné - a to bych docela ráda vypíchla - také píše jak se u nich v restauraci pořádají kurzy jógy, jak je dobré zkloubit sport a jídlo, a jak je důležité o sebe pečovat. Tip na domácí krém na ruce z kokosového mléka included, stejně jako jedna dvoustrana věnovaná origami a jeden skládací fotopostup.

V receptu jsem si dovolila udělat malé změny - vy smyslu pouze poloviční dávka a pouze kuřecí prsa na nudličky, nikoliv celé čtvrtky kuřete. Část si totiž beru sebou do práce a tak jsem maso nakrájela na kusy velikosti sousta a nemusím tak u počítače nebo v kuchyňce na stojáka obírat maso od kosti. Jako přílohu doporučuje autor rýži nebo tenké rýžové nudle zabalené do listového salátu - ze stejných důvodů jako u kuřecích prsou jsem využila rýži. A navíc - když promíchám voňavou jasmínovou rýži s kousky masa a omáčkou, pokrm sice už vůbec nevypadá sofistikovaně, ale chutná božsky.

Předstírejme prosím, že místo Hoi sin je tam napsáno Oyster sauce, u mě doma mají stejný obal, tak jsem se přehmátla

Recept pro 3 osoby:

• 2 kuřecí prsa pokrájené na nudličky nebo kostičky - dle vaší libosti
• 400-500ml kokosového mléka - buď jedna plechovka, nebo půlka litrové krabičky
• 3 lžíce oleje
• 1 stonek citronové trávy - přepůlený (já jsem použila vlastní produkci a tak jsem dávku zdvojnásobila na dva drobné chudáčky)
• 1 lžíce kari koření
• 1 lžička koření five spices (koření pěti vůní)
• 1 čerstvá chilli paprička nadrobno - nebo půl lžičky sušené chilli papričky (já mám domácí produkci sušené, tak ji teď cpu všude)
• 50 ml vody
• 2 lžíce ústřicové omáčky
• 1 lžíce rybí omáčky
• 1 lžíce sezamového oleje na dokončení 

Nejprve dám do pánve rozehřát olej a do něj přihodím citronovou trávu aby se rozvněla -  za chvíli začne vypadat jako seno. Po minutě přidávám kari i koření pěti vůní a promíchám aby se hezky a rovnoměrně orestovalo.

Pak vhodím maso a opékám 10 - 15 minut, Shabtay říká, že jedině tak koření dobře uvolní své aroma a provoní maso. Nebojte se, když se vám bude maso zdát hodně tmavé či suché, bude se pak dlouho vařit v kokosu a změkne.

Přidám kokosové mléko a vodu a promíchám, nechám na středním plamenu probublávat za občasného zkontrolování a zamíchání asi 90 minut.

Nakonec do pánve přimíchám lžíci sezamového oleje a ještě minutu nechám bublat. Pak vypnu, maso zcedím a vyberu z něj citronovou trávu, v soustech by překážela, svou aromatizující práci už vykonala.

Omáčka bude vypadat zhruba takto. Může nastat jeden problém - omáčka se vařila při vysoké teplotě nebo moc dlouho a kokosový tuk se oddělil a vystoupil na povrch a zbytek omáčky se zdrcnul - v takovém případě přidávám trochu studené vody a promíchám velmi rychle metličkou abych opět vytvořila emulzi. 

Jak na dobře sypkou a voňavou rýži i bez rýžovaru? Existuje spousta tipů, různé poměry vody a rýže, propírání, různé časy vaření nebo paření, následné dopékání. 

Schválně jsem dnes pročítala spoustu článků, jak jiní kuchaři rýži připravují. Každý má nějaký tip, já to dělám zas trošku jinak než všichni ostatní, ale výsledky jsou uspokojivé, tak proč to měnit. 

Popravdě už nějakou dobu kupuji jen jasmínovou rýži, mám ráda jak voní, jak se příjemně sype, vyhovuje mi skvěle. Velmi doporučuji nakupovat výhodná velká balení ve vietnamských večerkách, zvlášť pokud jste rýžomilci jako já.

Pro 3 lidi beru vždy jeden klasický 250 ml hrnek rýže, plný a zarovnaný. Rýži neproplachuju, na pánvi opeču do běla a pak zaliju vroucí vodou (1 hrnek rýže : 1,3 hrnku vody) z rychlovarné konvice. Pokud vím že příloha je dost tučná a výrazná, opékám rýži zcela nasucho, pokud nebude omáčka moc mastná, opeču ji na oleji, nebo lépe, na másle. No a pokud vím že příloha bude jemná, nebo že to k ní bude chuťově ladit, nejdřív na oleji opeču nadrobno nakrájenou cibulku a až poté přidávám rýži.

Sypká rýže pro 3 osoby:
1 hrnek rýže
1,3 hrnku vody
pořádná špetka soli

Do hrnku odměřím potřebné množství rýže.
Dám na těžkou pánev, k níž mám i poklici, rozehřát olej a následně do pánve vsypu rýži a promíchám.

Hrnek využiju pro odměření vody do rychovarné konvice - 1 plný plus 1/3 hrnku vody. Dám vařit.

Znovu promíchám rýži, aby se opékala rovnoměrně. Jakmile konvice dovaří a rýže je skoro všechna mléčně bílá, zaliju rychle vroucí vodou (pozor na opaření, bude to hodně syčet a bublat), promíchám, posolím a přikryju poklicí.

Ztlumím plamen na trošku víc než minimum (aby rýže bublala jen velice mírně, žádný prudký var) a nechám vařit 10 minut. Po ruce si přichystám kuchařskou pinzetu, velkou vidličku nebo alespoň šikmou vařečku.

Poté vypnu. Do ruky vezmu pinzetu, vidličku nebo šikmou vařečku, rychle zvednu víko pánve a hbitě promíchám a prokypřím rýži a zase okamžitě zaklopím víkem zpět. Nechám ještě dalších 10 minut dojít. Je důležité použít silnostěnnou pánev aby vám těch 10 minut ještě podržela teplo.

Pak už je hotovo a můžete podávat