Slaný karamel - Salted caramel sauce - Caramel fleur de sel

Karamel miluju. Když jsem chodila na brigádu do cukrárny, občas jsem si na lžičku kapala karamelovou omáčku na zmrzliny a ujídala. Ze všech bonboniér mi samosebou nejvíc chutná Toffifee a mým oblíbeným cukrátkem byly karamelová lízátka a krówki. Jednou jsem dokonce na gymplu od jednoho kamaráda dostala oranžovou mikinu (kterou jsem tehdy taky milovala), kterou vlastnoručně pošil karamelovými lízátky. Je to o mě asi dobře známo, protože nedávno mi je přinesla jedna kamarádka na návštěvu jako dík za pohoštění. Můj drahý občas také překvapí a z cest pro dřevo do práce mi vozí krowki.
Pak jsem před pár lety poprvé ochutnala makronky se slaným karamelem od REPUBLIKY a říkala si, že to je prostě nebe v hubě. Na skleničku "salted caramel sauce" jsem pak narazila v Marks and Spencer a oni měli o výdělek na ten den postaráno :-D.

Teď už karamel vařím doma, nicméně ráda vtipně využívám jejich lahvičky k úschově. Obliba slaného karamelu není jen moje soukromá záležitost, a tak, když jsem se podělila o svůj domácí, dostala jsem následně na oplátku i trošku jinačí verzi od kamarádky, která si ho zase přivezla z Francie. No a tak je to u nás doma s karamelem :-)

Co se výroby týče - karamelu se bát nemusíte, nicméně jistý respekt je na místě. Vzhledem k tomu že teplota tavícího se cukru velmi převyšuje teplotu vroucí vody, doporučuji rozhodně neolizovat lákavou hmotu z vařečky (!), použít opravdu kvalitní těžké hrnce či pánve, mít všechno pěkně po ruce nachystané k rychlé akci a děti z jeho přípravy raději vyloučit. Já se přiznám, že už ho dělám tak trochu od oka a přesné míry moc neřeším, nicméně zhruba tento poměr mi tak nějak vychází (ale někdy dám smetany celé balení - 250ml)

Na cca dvě skleničky o obsahu 260g:

180 g cukru krupice
2-3 lžíce másla
125 - 250 ml šlehačky
špetka mořské soli

pár kapek vanilkového extraktu

Všechny suroviny si odvážím a nachystám po ruce. Na plotnu dám rozpálit silnostěnný hrnec či pánev.

Do rozpálené pánve nasypu cukr tak, aby v jedné rovině pokryl dno a bez míchání nechám roztavit. Maximálně nakláním pánev, ale vařečku opravdu nevkládám, protože by na ní cukr začal opět krystalizovat.

Jakmile je skoro úplná většina cukru roztavená a karamel začne žloutnout (nikoliv hnědnout), mírně ztlumím plamen, přidám máslo, rychle promíchám a přilévám smetanu. Pozor, v tento moment začne karamel syčet a prskat, tak buďte opatrní. 
Teď intenzivně míchám a klidně zas přidám na plameni - pravděpodobně se vytvořilo pár hrudek zkaramelizovaného cukru - to je "cukrkandl" (kdo četl Děti z Bullerbynu, možná tuší oč jde) a ty teď prudkým varem opět rozpustím (ale klidně se můžou jen vylovit a sníst). Osolím špetkou soli.

Až je hmota opět hladká, nechám trochu zchladnout a poté přikápnu vanilkový extrakt, naposledy promíchám a ochutnám. 

Za tepla plním do připravených čistých sklenic, ihned uzavírám. Pokud budu uchovávat v lednici, otočím jen dnem vzhůru a nechám zcela vychladnout. Pokud chci skladovat mimo lednici, nechám ve větším hrnci na utěrce zavařit aspoň 10 minut. 

Peanut Butter cheesecake - cheesecake s arašídovým máslem

Snad mne neukamenujete, když řeknu, že přípravnou část článku jsem převzala z již publikovaného receptu na dýňový cheesecake. Kromě ochucení krému, se totiž všechny pečené cheesecaky připravují v podstatě stejně. 

Teoretická i praktická příprava:

Prosím pěkně, cheesecake opravdu není koláč ze sýru. Ani to není žádný "čízký koláč" (viz Prostřeno výslovnost). Cheesecake je dezertem - sladkým. Jde o malou vrstvu kvalitních sušenek, úplně původně grahamových, teď se spíše dává přednost máslovým (scottish shortbread). Podle chuti k nim můžete přidat třeba karamelové lotusky, švédské perníčkové papperkakor, zázvorové sušenky atp. 

Za alternativní volbu sušenek vám hlavu nikdo trhat nebude. Já jsem si docela oblíbila máslové (opravdu ty žluté, máslové, co stojí dvakrát tolik než ty modré, málo máslové) věnečky z Lidlu (možná to občas bude vypadat že dělám Lidlu PR, nicméně u nás na maloměstě jednak není kde jinde o moc lépe nakoupit a jednak u nich lze velice často vybrat velmi slušnou kvalitu za málo peněz). Dobrou zkušenost mám i se Shortbreads z Tesca - našla jsem v oddělení zahraničních potravin. A vlastně ačkoliv v Tescu většinu věcí moc dobře nenakoupím, tak musím říct že zrovna jejich řada Finest, je kvalitativně opravdu hodně dobrá, složení většinou velice slušné, a často u některých věcí porovnám výrobce a je to třeba ten stejný co dodává do Marks and Spencer. (Jo a to jste věděli, že Mascarpone z Lidlu dělá ten stejný podnik co Mascarpone z Marks and Spencer?). Navíc prodávají Marmitte a dost dobrý Golden syrup. Ale dost již reklamního okénka, jen jsem tím chtěla říct že M&S nemusí být nutně tou nejlepší volbou, a ne každý ho má při ruce.

Za co by se ale hlavy trhat měli, je záměna cream cheese = smetanového sýra jako je třeba 
Philadephie či Buko, či Mascarpone za tvaroh, žervé, lučinu nebo pomazánkové máslo. 
Prosím pěkně, vždyť tvaroh vůbec nemá dostatečnou tučnost a všechny ty ostatní alternativy 
jsou slané! Jasně, někteří říkají že z pomazánkového másla je skvělé Tiramisu. Není. Stejně 
tak je tomu s cheesecakem. Já opět nakupuji mascarpone v Lidlu. A když mají italské, nebo nějaké
deluxe týdny, mají trochu jiné mascarpone v balení po 500g - to je ještě lepší než to běžné, jak ho 
uvidíte v nabídce, skočte po něm! 

A dodatek k arašídovému máslu - já použila 100% peanut butter z Anglie (viz zde) ve variantě crunchy - tedy s kousky, 
protože to jsme zrovna měli načnuté; jinak by se ale spíše hodilo smooth - tedy hladké.
. 

Recept je na dortovou formu o průměru 23 - 25 cm 

Na sušenkový korpus:

• 250 g rozmixovaných kvalitních sušenek (viz výše)
• trocha vody na spojení
• pečící papír

   Troubu předehřeju na 180 stupňů.

   Na dno dortové formy poležím větší čtverec papíru. Formu zavřu a papír okolo odstřihnu (ale 

nechám koukat třeba 0,5 cm kolem obvodu). Provázkem si změřím obvod dortové formy a 

následně si odmotám tento rozměr pečícího papíru plus cca 5 cm navíc. Celý tento velký pruh

ostřihnu. Přehnu asi 4 krát na délku a rozstříhám na jednotlivé pruhy. Jeden použiju teď - tak, 

že ho smotám podél vnitřní strany formy, zbylé 3 kusy mám na příště. 

Pokud se vám chce formu umývat a nevadí vám, že si při krájení dortu poškrábete dno, tento

krok můžete směle vynechat.

   V míse promíchám rozmixované sušenky a popráším je troškou vody. Promnu rukou, pokud se k 

sobě směs lepí, mám vyhráno; pokud ne, pokropím ještě trochou vody. Jakmile má směs vůli

k sobě přilnout, přesunu ji do papírem vystlané formy a vypouklou stranou lžíce či stěrkou se

snažím uhladit a vytvořit stejně vysokou vrstvu. Pak se snažím lžící nebo (lépe) dlaní upěchovat

 sušenky co nejvíce na dno; kdo chce, u okrajů mírně zvýší. Takto vytvořený a slisovaný korpus

ještě trošku postříkám vodou a šoupnu do trouby tak na 10 minut, jen aby trošku vyschnul a 

zafixoval si tvar. 

Na krém: 

• 500 g mascarpone
• 175 g cukru
• 250 g PB
• 2 lžičky vanilkového extraktu/ 1 lžička vanilkové pasty
• 3 vejce
• špetka soli

V míse ušlehám mascarpone s cukrem, až trochu zjemní a bude nadýchané. Pak po jednom přidávám vejce - vždy, až to předchozí je řádně zapracované. Následně přidávám arašídové máslo, sůl a vanilku. Arašídovému máslu nějakou dobu potrvá, než se zapracuje pěkně do hladka - tak neztrácejte trpělivost hned :-).

Až je krém hladký, naliju ho do připravené formy na vrstvu sušenek. Párkrát formou bouchnu o linku, aby si hmota pěkně "sedla" a uvolnila případné bubliny.

Pak mám dvě možnosti - buď formu omotám důkladně alobalem a posadím do plechu, který je do poloviny zalitý vodou, nebo nic neomotávám, plech s vodou dám na dno trouby a koláč posadím na mřížku doprostřed - každopádně cheesecake je lepší péct na vodní lázni, aby se krém nevysušil a případně nepopraskal. 

Teplotu v troubě snížím na 160 a koláč dám do trouby péct - 45 minut, pak snížím na 120 a peču ještě dalších asi 35 minut - boky koláče by měly být tuhé a střed ještě "rosolovitý". Já tentokrát zapomněla teplotu snížit, tak mám koláč samou bublinu.

Pak cheesecake opatrně vyndám a nechám vychladnout - až zchládne na pokojovou teplotu, přesunu ho do lednice - obvykle přes noc, ale 3-4 hodiny stačí. Až je pěkně tuhý, sundám obvod formy, případně sundám i pečící papír co byl po obvodu a na koláč naliju čokoládovou polevu. 

Na polevu:

• 75 g čokolády
• 25 g másla
• 50 ml smetany
• 40 ml vody

Na nevařící vodní lázni za stáleho míchání rozpustím čokoládu s máslem a smetanou, až je směs hladká, přiliju vodu a tímto poliju cheesecake - takto naředěná čokoláda zůstává lesklá a poměrně tekutá.

Hotový cheesecake skladuji v lednici pár dní, případně bez polevy v mrazáku třeba i 3 měsíce (teda, já ho nemrazím, u nás se hned sežere, ale vám se to třeba může hodit :-)).  

Čokoládová pěna se špetkou chilli

K tomuhle dezertu se mi vážou velmi osobní vzpomínky. Byl to první pokus o nějaké romantické gesto pro milého, a bílky jsem tehdy šlehala ručně a nadávala jako špaček snad půl hodiny. On pak pěnu snědl snad během minuty se slovy "Hmm, jooo, docela dobrý, a to je všechno, co máš?". No, nezabili by jste to?

Do pěny (nebo také po francouzsku mousse) se používají syrová vejce, jak bílky, tak žloutky. Proto je dobré koupit opravdu kvalitní a prověřená vejce, u kterých nehrozí žádné riziko. (Já už jsem tak trochu degenerovaná oborem, že bych nejraději i naše vlastní domácí vejce neustále pasterovala. A třeba u bílku to bez poškození jeho vlastností zrovna moc dobře nejde.)
Vejce nemusí být úplně extra čerstvá, aspoň 3-4 dny od snášky je optimum, protože bílky potřebujete vyšlehat do pěny, a to s extra čerstvými bílky z dnešního rána opravdu nepůjde moc dobře. Na druhou stranu by to taky neměli být úplně přestárlí jedinci, z těch je pak sníh sice vyšlehaný superrychle, ale je dost lomivý, resp.velmi snadno a velmi rychle se přešlehá.
Pěnu lze čistě teoreticky připravit i bez vajec, místo nich ušleháte další šlehačku, ale ztrácí potom svou lehkost a není to tak úplně ono.

Důležitá je samozřejmě i kvalita čokolády. Nebudu vám nutit 80% a vyšší obsahy kakaa, já osobně mám stejně nejraději čokoládu mléčnou. Ale je dobré si projít složení čokolády - mělo by být co nejkratší a na prvních místech ve složení by měli být: kakaový prášek, kakaové máslo a cukr. Pak se většinou přidává vanilka a sojový lecitin, případně máslo, smetana či mléko. Pokud najdete čokoládu, která má pouze toto ve složení, je to super. Na co si dejte pozor - aby obsah kakaového másla byl ve složení dříve než máslo klasické - znamená to, že je ho v čokoládě více. Já osobně kvalitu čokolády spíš než podle obsahu kakaového prášku posuzuji podle obsahu kakaového másla, nebo kakaové sušiny celkově. Nejdražší na čokoládě je ale obsah kakaového másla, je to ta nejcennější surovina, kterou se výrobci snaží v tom lepším případě nahradit kravským máslem, v těch horších třeba palmovým olejem.

A kdyby vás zajímalo proč přidávám chilli - jednak proto, aby to chuti pěny dodalo trochu šmrncu a jednak proto, že má údajně i afrodiziakální účinky :-). Jestli je to pravda, nevím, beru to spíš jako placebo efekt. Konzumovaly to i moje dospívající sestry a žádných podezřelých účinků jsem si nevšimla :-)


K receptu - původní francouzské recept udává, že základní suroviny (mimo vanilku, pálenku a chilli) v mnou uvedeném množství vystačí na 3 porce. Byly by to opravdu pořádné porce, já pěnu většinou připravuji jako sladkou tečku na závěr celé večeře, a tak porce dělám menší a tím pádem - u mě vzniklo 5 porcí.
Taky jsem chtěla upozornit, že čokoláda se v tomhle receptu rozpouští možná trochu jinak a zdlouhavěji, než jste zvyklí. Jde o to, že i při záhřevu na vodní lázni se čokoláda vaří, u mnou popsané metody se bude opravdu pomaličku rozpouštět.
V podstatě jde o to vodu v hrnci zahřát pouze na 50-60 stupňů, abyste nad ní ještě v pohodě udrželi ruku. Pak nad hrnec umístíte mísu a vsypete nalámanou čokoládu. Plamen ihned vypnete a přes takto připravenou vodní lázeň přehodíte utěrku a po dobu asi půl hodiny si jí vůbec nebudete všímat. Až pak čokoládu přelijete horkou smetanou a rozmícháte metličkou dohladka.

Recept na 3-5 porcí (viz výše):

• 90 g čokolády
• 45 g smetany
• 3 vejce žloutky a bílky zvlášť
• 30 g cukru
• 1 lžička vanilkového extraktu/ 1/2 lžičky vanilkové pasty
• volitelně 1 lžíce rumu, amaretta nebo oblíbené pálenky 
• 2 špetky chilli vloček
• špetka soli

• chilli vločky a granátové jablko na ozdobu

Na sporák si připravím hrnec a do spodní třetiny naplním vodou, nachystám si na něj také padnoucí mísu na rozpouštění čokolády. Vodu v hrnci ohřeju na maximálně 60 stupňů.

Současně čokoládu nalámu nebo nakrájím na drobné kousky (kdo má v zásobě čočky, vyhrál) a vhodím do ohřívané mísy. Vypnu plamen a přikryju utěrkou, nechám asi 20 minut stát.

Během doby co se čokoláda rozpouští ušlehám z bílků sníh. Začnu jen s bílky a případně špetkou soli, jakmile je z bílků řídká pěna, začnu po částech přisypávat cukr a šlehám až do té doby, než špičky sněhu zůstanou "trčet" nahoru. 

V malém rendlíku dám ohřát smetanu a chilli, může lehce zabublat varem, ale pak ji nechám pár minut zchladnout. Smetanou přeliju prohřátou čokoládou a co nejrychleji rozmíchám metličkou do hladka. Pak postupně po jednom přimíchávám žloutky. Nakonec také vanilku a případně také vybraný alkohol.

Do čokoládové směsi po třetinách opatrně stěrkou zamíchám sníh. Je třeba postupovat něžně, avšak rychle, aby pěna příliš neztratila na objemu. 

Následně už jen stačí naplnit do skleniček, ozdobit a dát vychladit a mírně zatuhnout do lednice aspoň na hodinu. Nebo můžete připravit čokoládové pohárky (návod zde a zde) a plnit do nich.

Vanilka - domácí vanilkový extrakt, domácí vanilkový cukr a recept na Metheglin

Myslím si, že rozdíl mezi vanilinovým cukrem a pravým vanilkovým už dneska není třeba vysvětlovat. A každý kdo si zkoušel doma dělat vanilkový cukr tak, že koupil vanilkový lusk někde v marketu, zabořil ho do nádoby s cukrem a nechal stát asi zjistil, že ani to není úplně ono.
Když už chcete investovat do kvalitní vanilky, je dobré si lusky prohlédnout - balení do kterých nevidíte - nebrat. Vanilkový lusk by měl být pěkně lesklý a v různém odstínu hnědé barvy - žádné černé svrasklé vysušence nebrat! Já jsem si v posledním roce velmi oblíbila vanilku z Vanilkového obchodu. Při odběru více kusů lusků se dostanete na docela zajímavou cenu, a popravdě - když chcete naložit domácí extrakt, tak s méně než deseti lusky na litr vodky to nemá moc cenu. Kromě samotných lusků ale také prodávají i extrakt a to jak ten klasický, s lihem, tak tzv.double extrakt, který je mnohem silnější, tmavě hnědý, hustý, bez alkoholu a omamně vonící. V nabídce je také mletá vanilka  - namleté celé lusky, nebo vanilková pasta - skvělá do krémů. Postupně se o všech trošku rozepíšu, ale chtěla jsem ještě dodat, že vanilka není jediné, co u mladé paní z Moutnice nakoupíte - seženete i kakaové boby, kakaové máslo, vanilkové víno, skořici, zelenou kávu a různé další exotické lahůdky a minulý měsíc jsem u ní v nabídce dokonce zahlédla naprosto nádherné kašmírové pašminy (ale to už je od vaření trochu odbočka :-D ).

Já osobně doma mám vždycky v zásobě právě vanilkové lusky, vanilkový extrakt double, domácí vanilkový extrakt ve vodce a vanilkovou pastu.

Mletou vanilku přidávám do cukru krystal a vzniká mi tak vanilkový cukr, pokud je třeba, dá se rozmixovat na ještě jemnější formu. Používám třeba do těsta na moučníky, na drobenku, atd.

Celé vanilkové lusky většinou naříznu, vyškrábnu dřeň a naložím do lahve vodky (v množství asi 10 lusků na 1 l vodky), zavřu, a po dobu 14 dní každý druhý den řádně proštěrchám. Pak nechám stát ještě asi měsíc a používám - opět třeba do těsta na moučníky, v momentě kdy nechci aby byly v těstě vidět hnědé tečky vanilky, tento extrakt přidávám asi do všech sladkých těst co dělám.
Obdobně používám i koupený double extrakt, ale tento si šetřím do takových moučníků, kde opravdu chci aby byla vůně vanilky znát a byla více intenzivní.

Při přípravě zmrzliny, panna cotty, creme brulee či žloutkového a jiného krému, kdy svářím smetanu či mléko po určitou dobu na plotně, používám vyškrábnutou dřeň z vanilkového lusku (lusk ve smetaně zahřívám také, po použití ho jemně opláchnu a přidám do lahve s domácím extraktem) nebo vanilkovou pastu.
V tomto případě rozhodně nepoužívám vanilkový extrakt, protože vonné látky jsou navázané v alkoholu, který ohřevem vyprchává jako první, že ano, a tak by se nám vůně vanilky doslova vypařila.

Vanilkový cukr:

• Cukr krystal
• Mletá vanilka (kombinace Bourbon a Tahini)

obě, respektive všechny tři ingredience smíchám v poměru, jaký mi vyhovuje a uzavřu do vzduchotěsné nádoby. Pokud je konzistence příliš hrubá, můžu rozmixovat v mixéru. 


Vanilkový extrakt:

• 1 l vodky nebo jiného nearomatického lihu
• 10 vanilkových lusků (i víc)

Lusky podélně rozříznu a vyškrábnu dřeň (občas ji upotřebím zrovna jinde - tak jako vanilkovou pastu) do lahve, přidám lusky a zaliju vodkou. Uzavřu a pořádně protřepu. Protřepávám každý druhý den po dobu asi dvou týdnů. Pak ještě nechám další dva týdny v temnu "zrát". Pak už používám - viz výše. Docela se mi osvědčilo (podobně jako třeba u panenských olejů) - jak začne v lahvi docházet, tak buď přeleju do menší lahve opět do plna, nebo přidám pár dalších lusků a dolévám vodkou (tento krok s oleji neprovádím, to je ale asi logické, že? :-)).

V názvu článku navíc slibuji recept na Metheglin - co že to vlastně je? Jedná se v podstatě o medovinu ochucenou kořením (muškátem, zázvorem, vanilkou a skořicí). Původ medoviny obecně je datován už pár tisíc let nazpět. A tuto kořeněnou variantu prý vyráběli již keltští druidové jako tekutý lék.

V podstatě jde pouze o to do medoviny dát marinovat jeden špalík skořice, jeden vanilkový lusk (v úpravě jako do extraktu),5 cm kus zázvoru na plátky a dvě půlky muškátového oříšku. A nechát v temnu zrát třeba 2-3 měsíce. Pak zcedit, ochutnat a dosladit medem či doředit vodou dle vaší ctěné libosti :-). Na zimu velmi zajímavý produkt na "pálení červa".

Teplý čočkový salát s bulgurem

Nejen masem živ je člověk, a ačkoliv bílkoviny z něj jsou plnohodnotné, je dobré ho nekonzumovat každodenně, dříve byly luštěniny mnohem podstatnější složkou lidské stravy a maso bylo na stole pouze ve sváteční dny. V Anglosaských zemích momentálně frčí „Meat free Monday“ - tedy „pondělí bez masa“ - mimochodem za velké podpory rodiny McCartneyových, nebo třeba i Jamieho Olivera. U nás zase tradičně býval pátek dnem půstu a tedy dnem bez masa - v podstatě odkaz na křesťanskou víru. 

Luštěniny jsou poměrně kvalitním zdrojem bílkoviny pro vegetariány a vegany, ale zpestří váš jídelníček i v případě, že jste milovníci vyzrálých steaků. Nicméně ať už vás ke konzumaci luštěniny vede cokoliv, tu je recept na teplý zeleninový čočkový salát s bulgurem. Využívá se v něm drobná černá čočka Beluga, která je i bez předchozího namáčení uvařená za 20 minut a chutná oříškově, trochu podobně, jako cizrna. Je taky možné uvařit pokrm bez bulguru, nebo místo něj uvařit třeba pohankové krupky a stane se rázem bezlepkovým.

Recept je poměrně bohatý na zeleninu a obstojně se chopí úlohy lehkého oběda do kanceláře či do školy. Navíc jste si určitě všimli, že dny se začínají pomalu prodlužovat (3x hurá) a tak už si nemusíme vařit jen těžká zahřívací jídla :).

Na 3-4 porce:

• 150 g čočky Beluga
• 130 g bulguru
•  3 lžíce rostlinného oleje
• 1 menší cuketa – na kostky (semena vykrojená)
• 1 červená paprika – na kostky
• 1 žlutá paprika – na kostky
• 4 stonky řapíkatého celeru – na drobno
• 1 cibule – na drobno
• 2 stroužky česneku - najemno
•  3 rajčata – rozpůlená, na kostičky, semeník vykrojený
• Tymián a pórek na závěrečné ochucení
•  Sůl, pepř

Nejprve uvařím čočku a bulgur – každé zvlášť, asi v jednom litru vody. Čočku vařím zhruba 20 minut, bulgur zhruba 10 minut. Správnou uvařenost ale stejně testuji ochutnáním.

Mezitím si připravím všechnu zeleninu.

Dám rozehřát pánev s olejem. Uvařenou čočku a bulgur scedím a uložím v jednom prázdném hrnci a přikryju poklicí.

Na pánvi opeču cibuli do sklovita, přidám česnek a minutu míchám (neměl by vůbec začít hnědnout). Následně za průběžného míchání přidávám celer, a opékám, dokud trochu nepovolí. Tak to dělám s každou další přidávanou zeleninou, přidávám je od nejpevnějšího po nejměkčí. Cuketu a rajčata nechávám nakonec, mají v sobě hodně vody a chci je uvařit pouze na skus – jinak by byly jako bláto.

Až je veškerá zelenina v pánvi a dostatečně opečená, přisypu čočku a bulgur, promíchám, posypu pórkem a tymiánem a podávám.

TIP:

• Když si místo bulguru uvaříte pohankové krupky, pokrm bude bezlepkový.
• Pokud nejste zrovna vegani, salát chutná dobře i s nastrouhaným sýrem Gran Moravia, a pokud chcete doplnit omega 3 mastné kyseliny, můžete směle přimíchat i jednu konzervu kvalitního tuňáka.
• Do pokrmu lze také přidat třeba mrkev petržel – zároveň s celerem, nebo žampiony – ty přidávám po paprice, případně i zvlášť uvařenou červenou řepu, nakrájenou na kostky (to aby ihned nezabarvila celý pokrm na růžovo).