Pesto z medvědího česneku

Medvědí česnek už není žádným nováčkem na trhu. Poté, co moji několik mých kamarádů, které nepovažuji za žádné velké kulinární nadšence přivezlo domů "medvěda" dříve než já, jsem si musela proplesknout a vrhnout se na něj také :-). Totiž ještě předloni jsem ho nakupovala na Zelňáku, protože jsem netušila kam pro něj zajít. A ano, koupila jsem i sazenice, ale z těch 3 malých rostlinek se pokryje spotřeba akorát do velikonoční nádivky, a finíto, jsme bez medvědího česneku. Loni mi ale bývalá kolegyně z legendární již zaniklé Hustopečské čajovny v kině prozradila, že kousek od nás jsou ho plné lesy. A tím plné, myslím plné. Jakože dojdete na okraj lesa a u prvního keře začíná nekonečný koberec zelených listů, co vypadají trochu jako ty od konvalinek, ale na pohled jsou lesklejší, tenčí, a při rozemnutí mezi prsty voní po česneku. 
Na jihu Moravy mu právě vrcholí sezóna, už se začínají objevovat první náznaky květů, a jakmile medvědí česnek rozkvete, už není moc dobré ho sbírat pro upotřebení v kuchyni. To ale znamená, že všichni v chladnějších částech republiky máte ještě pár, troufnu si říct i týdnů na to, abyste se na něj vrhnuli. 

Proč je na jaře lepší česnek medvědí?

Medvědí česnek je vlastně takový jarní náhrada za pořádný český česnek paličák, který je v této době nedostatkovým zbožím - tedy v pochybné kvalitě ho seženete, ale buď nedobrý, nebo tolik naklíčený, že poté co odstraníte klíček, už vám toho k dochucení připravovaného jídla už moc nezbyde. A zvlášť teď už to bez odstranění klíčku moc nejde, pokud si tedy nechcete přivodit silné pálení žáhy, nebo bolest žlučníku. A tak jednoduše sáhnete po zelené medvědí alternativě. 

Co z něj doma uvařit?

U nás se z jara neobejdou žádná míchaná vajíčka bez posypání medvědím česnekem, je také součástí zeleně ve velikonoční nádivce. Hodí se do těstovinových salátů i do ricottové náplně plněných čerstvých těstovin, do polévek a když ho rychle spaříte, máte náhradu za špenát. Hodí se spolu se smetanových sýrem do slaných závinů, do quichů, všude tam, kde byste použili čerstvé zelené bylinky. 

Jak medvědí česnek zpracovat do zásoby?

Jak co nejrychleji a bez velké práce zpracovat zelené listy, nejlépe do zásoby? Udělat z něj pesto! 
To totiž, dostatečně osolené a zalité olejem vydrží dlouho. Já osobně ho většinou nakonec i na deset minut zavařím v 80 stupních ve vodní lázni a otočím dnem vzhůru, a pak není třeba ho skladovat v lednici či v mrazáku. Ztratí ale trochu ze své zářivě zelené barvy. Částečně se tomu lze vyhnout pomocí rychlého spaření nebo blanšírování (na pár sekund povařit ve vroucí vodě a okamžitě šokově zchladit ledovou vodou). Zhruba třetinu množství česnekových listů ale neblanšíruju a přidávám v "syrovém stavu" - abych zachovala trochu říznosti jemnému česnekovému aroma, které dostává spařením trochu na frak. Ale krásně zelená barva zůstane zachovaná, i když česnek nemilosrdně proženete mixérem.


Recept na cca 1 litr pesta :
- vím, jednotka objemu je trochu zavádějící, ale snáz se vám díky němu odhadne kolik sklenic budete potřebovat

• medvědí česnek - množství jenž v načechraném stavu naplní 5 litrovou mísu na těsto
• olivový (nebo klidně jiný) olej - cca 0,7 litru
• sůl asi 15 g
• dvě hrsti slunečnicových semínek
• volitelně: lžíce pistáciového másla (nebo drcených pistácií) a 2 lžíce kešu másla (nebo drcených kešu ořechů)

1.  Listy medvědího česneku operu ve studené vodě a odstopkuju. Nakrájím na hrubé, zhruba centimetrové pruhy.  Oddělím si zhruba 1/3 objemu listů a dám stranou na později. Zbytek pokrájených listů nasypu do teplotně stabilní mísy. Po ruce si nachystám také větší cedník a vyklidím dřez, abych tam mohla později slít horkou vodu.

2. Dám vařit zhruba 1,5 litru vody do varné konvice, jak začne vřít, přeliju ji přes pokrájené listy v míse a obratem sliju přes cedník a vymáčknu zbytky vody. 

3. Do mixéru naliju olej, přisypu sůl, semínka a ořechová másla, následně oddělené syrové listy česneku z bodu 1., a jako poslední vrstvu přidám spařené listy. Přiklopím víkem a mixuji do požadované konzistence. Občas vypnu mixér a hmotu trochu promíchám vařečkou nebo stěrkou.

4. Plním do čistých, nejlépe vyvařených sklenic, zaliju vrstvou oleje a uskladním v lednici. Popřípadě krátce zavařím a skladuji v pokojové teplotě. 

Používám do těstovin, do salátů, k masu nebo klidně i jen tak na chleba. Na pěkně vypečený chleba, s plátky rajčat na tenko, možná i trocha čerstvého sýra a jen jedno strouhnutí pepře nahoru a jste v pomyslném nebi.

Opravdový Pistáciový cheesecake - pistachio butter cheesecake

Před časem jsem psala, že nakupujeme arašídová másla ve velkém. A firma z UK od které objednáváme nenabízí pouze arašídové máslo. Mají také kešu máslo, mandlové máslo, lískooříškové máslo s čokoládou, ale hlavně 100% PISTÁCIOVÉ máslo. Je teda drahé jako blázen, kilový kyblík stojí v přepočtu okolo 1000 korun a to není málo. Ale když přemýšlím, na kolik vyjdou vyloupané nesolené pistácie - cca 800 korun za kilo - tak to vlastně není zas takový rozdíl. 
Všechna ostatní másla lze s chutí zapojit do sladkého pečení, do ranních smoothie, na sladké tousty s banánem. Ale pistáciového by byla škoda. Chutná naprosto delikátně jen tak samotné. Ale já pro něj mám smělé plány na zmrzlinu - tedy, až bude opravdu teplo. Prozatím začínám s cheesecakem a v rukávu mám ještě jedno eso v podobě omáčky k těstovinám s krevetami a pomerančem, které připravuji už několik let na Valentýna.  

Pistáciové máslo mě lákalo také proto, že veškeré recepty na pistáciový cheesecake co jsem kde viděla, pracovaly s pistáciovým pudingem, nikoliv s opravdovými pistáciemi. Ono je to logické, takový koláč by vyšel děsně draho. Ale mě prostě nějak nejde přes srdce nazývat pak takový koláč opravdu pistáciový - zvlášť když člověk na obalu pudingu hledá nějakou zmínku o pistáciích jinde, než v nápisu.

Teoretickou přípravu na cheesecake obšlehnem odsud - mrk - je tam kompletní info o sušenkách i mascarpone.

Samotný pistáciový cheesecake bohužel není tak moc zelený, jak bych si přála, ale opravdická italská pistáciová zmrzlina také není zářivě zelená, ale světlá, zeleno-béžová. Takže je to vlastně v pořádku. 

Do receptu používám 75 g pistáciového másla, pokud nic takového k dispozici nemáte, a přesto ho chcete vyzkoušet, použijte třeba 100 g vyloupaných pistácií - ideálně sloupněte i tu tenkou slupičku na ořechu a následně je rozmixujte na hladkou pastu. Pomůcka - na 100g vyloupaných pistácií budete potřebovat cca 200 g nevyloupaných - tedy, pokud jich při loupání moc neujíte :)

Na dortovou formu o průměru 23-25 cm: 

Na sušenkový korpus:

• 200-250 g rozmixovaných kvalitních sušenek
• trocha vody na spojení
• pečící papír

   Troubu předehřeju na 180 stupňů.

   Na dno dortové formy poležím větší čtverec papíru. Formu zavřu a papír okolo odstřihnu (ale 

nechám koukat třeba 0,5 cm kolem obvodu). Provázkem si změřím obvod dortové formy a 

následně si odmotám tento rozměr pečícího papíru plus cca 5 cm navíc. Celý tento velký pruh

ostřihnu. Přehnu asi 4 krát na délku a rozstříhám na jednotlivé pruhy. Jeden použiju teď - tak, 

že ho smotám podél vnitřní strany formy, zbylé 3 kusy mám na příště. 

Pokud se vám chce formu umývat a nevadí vám, že si při krájení dortu poškrábete dno, tento

krok můžete směle vynechat.

   V míse promíchám rozmixované sušenky a popráším je troškou vody. Promnu rukou, pokud se k 

sobě směs lepí, mám vyhráno; pokud ne, pokropím ještě trochou vody. Jakmile má směs vůli

k sobě přilnout, přesunu ji do papírem vystlané formy a vypouklou stranou lžíce či stěrkou se

snažím uhladit a vytvořit stejně vysokou vrstvu. Pak se snažím lžící nebo (lépe) dlaní upěchovat

 sušenky co nejvíce na dno; kdo chce, u okrajů mírně zvýší. Takto vytvořený a slisovaný korpus

ještě trošku postříkám vodou a šoupnu do trouby tak na 10 minut, jen aby trošku vyschnul a 

zafixoval si tvar. 

Na krém: 

• 500 g mascarpone
• 125 g cukru
• 75 g pistáciového másla
• 2 lžičky vanilkového extraktu/ 1 lžička vanilkové pasty
• 3 vejce
• špetka soli
• 250 ml = 1 kelímek zakysané smetany
• drobné ovoce na ozdobu

V míse ušlehám mascarpone s cukrem, až trochu zjemní a bude nadýchané. Pak po jednom přidávám vejce - vždy, až to předchozí je řádně zapracované. Následně přidávám pistáciové máslo, sůl a vanilku. 

Až je krém hladký, naliju ho do připravené formy na vrstvu sušenek. Párkrát formou bouchnu o linku, aby si hmota pěkně "sedla" a uvolnila případné bubliny.

Pak mám dvě možnosti - buď formu omotám důkladně alobalem a posadím do plechu, který je do poloviny zalitý vodou, nebo nic neomotávám, plech s vodou dám na dno trouby a koláč posadím na mřížku doprostřed - každopádně cheesecake je lepší péct na vodní lázni, aby se krém nevysušil a případně nepopraskal. 

Teplotu v troubě snížím na 160 a koláč dám do trouby péct - 45 minut, pak snížím na 120 a peču ještě dalších asi 35 minut - boky koláče by měly být tuhé a střed ještě "rosolovitý". Deset minut před koncem pečení vyndám z trouby, potřu povrch zakysanou smetanou a vrátím do trouby. 

Pak cheesecake opatrně vyndám a nechám vychladnout - až zchládne na pokojovou teplotu, ozdobím ovocem a přesunu ho do lednice - obvykle přes noc, ale 3-4 hodiny stačí. Až je pěkně tuhý, sundám obvod formy, případně sundám i pečící papír co byl po obvodu.

Následně už jen krájejte a užívejte si pistáciového blaha :-)

Vepřová pečeně s bramborovým pyré, pohankou a mungo fazolemi

Nedávno jsem s blíže nespecifikovatelnou křečí v břiše skončila ve 3 ráno na pohotovosti v nemocnici v Břeclavi. A následně si užila 3 dny doma, kdy jsem se pohybovala pouze díky neustálému presování a tlačení na inkriminované místo, a každý přesun byl utrpením. Ale pokud jsem nějakým způsobem zaměstnala mozek, dalo se to vydržet. A tak jsem v jeden večer uvařila tuhle dobrotu. Bohužel jsem nečekala že to bude chutnat tak skvěle, že se budu chtít podělit o recept, navíc jsem vařila celkem pozdě večer, a tak mám jen tuhle jednu děsivou fotografii. 

Totiž, pustila jsem se do vepřové pečeně podle tohoto receptu od Florentýny. Má sice v názvu slavností, ale já jsem tomu nějak nevěřila a říkala si - libový kus vepřového co se peče jen na cibuli, to bude beztak vysušené a nic moc, zlaté koleno nebo žebra. Nemohla jsem se mýlit víc. Postupovala jsem podle zmíněného receptu, akorát se přiznávám, váhu a teplotu jsem nějak neřešila, bylo to od oka, a místo kmínu jsem použila hrubě drcený pepř v množství rozhodně větším než půl lžičky, spíš tak celou a velkou lžíci :-). A s cibulí jsem také byla štědrá, použila jsem myslím 4. Pečeni jsem ještě trochu pozvedla použitím lžíce vlastního demi-glace (ano, o recept se podělím, jen mi ještě dejte chvilku). 

Zbytek - tedy pohanka s mungem  a bramborové pyré jsem vytvořila celkem jednoduše.

Na pyré jsem dala vařit zhruba 12 středně velkých oloupaných brambor, vařila zhruba 20 minut, zcedila, rozšťouchala, zalila kelímkem smetany a přidala špetku muškátového oříšku.

Mungo jsem nakličovala asi 3 dny předem - zalít čistou vodou, nechat "nacucat" pár hodin, poté slít vodu a nechat v povolené sklenici na světlém místě, každý den propláchnout čistou vodou. 
Pohanku jsem nechala pár hodin máčet ve vodě, zcedila jsem, zalila čistou vodou, osolila a nechala přijít k varu, pak jsem vypla oheň a nechala cca 15 minut dojít. Zcedila jsem, smíchala s mungem a přimáčkla do toho malý stroužek česneku (klíček vyndat, zvlášť teď z jara, mohla by vás jinak pálit žáha).

A vlastně bylo hotovo. A chutnalo to opravdu luxusně, až jsem oněměla, jako může obyčejný kus vepřového s trochou péče chutnat skvěle.

Tagliatelle s liškovou omáčkou a vepřovou panenkou

Ke tvorbě tohoto receptu mne vlastně přivedl zcela jiný recept. A to hon za dokonalou krémovou polévkou z lišek. Před nedávnem totiž u nás v Hustopečích v restauraci hotelu Vinopa podávali skvělý liškový krém s kopečkem mléčné pěny a pár kapkami bylinkového oleje. Moc mi chutnala, docela často jsem na ni chodila, a někdy, po těžkém dnu v práci jsem jak největší socka popadla doma plastovou krabičku a klidně i v teplákách vylezla kopec, nechala si uvařit polévku do krabičky a zase rychle seběhla domů a úžívala si ten skvěle chutnající krém v pohodlí vlastního gauče. Po receptu jsem se pídila, ale podobně jako v případě rajčatovo-kokosové polévky, jsem nepochodila a musím opět vytvářet doma metodou pokus-omyl. Navíc už delší dobu nemám s čím srovnávat, protože ji nemají v nabídce. 

A ke všem těm pokusům s liškovou polévkou jsem musela taky nakoupit hlavní surovinu - a v Makru měli lišky zrovna jen v kilovém balení. Takže jejich další využití mimo pokusy bylo nasnadě. 

Mimo houby je celý pokrm na shánění surovin vcelku jednoduchý. Panenku sežene v každé masně i supermarketu, a tymián už mají také často v květináčích či řezaný ve větších marketech. Volbu těstovin nechám na vás, já použila tagliatelle, ačkoliv u nás doma se jim neřekne jinak než hnízda, které byly součástí dárkového balíčku od Makra na foodbloggerské konferenci Foodblok, o níž jsem psala tu (a ano, report z něj vám už šíleně dlouho dlužím, ale nemůžu se dokopat stáhnout fotky z telefonu). 

Jinak nám vyšla jedna panenka na zhruba 3 - 4 porce, ale záleží, jací jste masožrouti. Na jednu porci jsem vařila 2 hnízda těstovin. 

Na 3-4 porce:

• 6-8 těstovinových hnízd
• 1 vepřová panenka, nakrájená na medailonky cca 2 cm vysoké
• 1 středně velká cibule
• 200g lišek
• 250 ml (1 kelímek) smetany 30% 
• 2 lžíce másla
• 1 lžíce oleje
• svazek tymiánu
• sůl, pepř

1. Troubu dám předehřát na 180 stupňů z obou stran. Připravím si zapékací misku a vystelu ji lůžkem z alobalu, dostatečně velkým na to, aby se do něj vešlo všechno maso a následně šlo nahoře uzavřít, ale nechám zatím volně, takto připravené dám předehřát do trouby.

2. Rozpálím pánev. Pokrájené maso osuším papírovou utěrkou a potřu lžící oleje. Postupně kladu do pánve. Horní stranu medailonků nyní osolím a opepřím. Jakmile je vidět, že maso na spodní straně zbělelo a začíná mírně zlátnout, otočím ho a opět osolím a opepřím. Až je maso z obou stran zatažené a dozlatova opečené, vypnu plamen. Z trouby vyndám předehřátou misku a do lůžka z alobalu naskládám opečené medailonky, nahoru dám jednu lžíci másla, nahoře zamotám alobal a dám na 10 minut dojít do trouby.

3. Těstoviny dám vařit do řádně osolené vody a vařím dle návodu na obalu. Než je sliju, dám si bokem asi 150 ml - cca půl hrnku - vody z nich.

4. Nakrájím cibuli na drobno. Do pánve po mase dám lžíci másla a znovu zapnu plamen, cibuli na másle opeču do sklovita. Pak přidám lišky a opékám zhruba 3 minuty. Zaliju smetanou a vodou z těstovin, přidám svazek tymiánu a nechám provařit zhruba deset minut. 

5. Z trouby vyndám maso v alobalu a všechno ho z něj přesypu do pánve s připravovanou omáčkou, včetně šťávy, která z něj vytekla. Nechám provařit spolu ještě dalších 5 minut. 

6. Ochutnám a podle potřeby dosolím a dopepřím; vyndám svazek tymiánu. 

7. Smíchám spolu s těstovinami, podávám.  

Nakonec si říkám, že v honbě za dokonalou polévkou jsem našla recept na zcela jiné, ale moc dobré jídlo, které vlastně vzniklo - jen tak mimochodem.

Můj boj s makronky

K makronkům mě před pár lety přivedl tento článek od Cuketky. Zhruba v té době se začly šířit první zvěsti o tom, že v Brněnském bistru Franz lze občas zakoupit velmi dobré makronky od Romany Zubalové alias REPUBLIKY. Párkrát jsem tam na ně zašla, ale byly permanentně vyprodané. Až na vánočních trzích na Zelňáku - před snad 4 roky jsem konečně ochutnala - mandlovou pusinku plněnou delikátním krémem. Křupavá na povrchu, jemná uvnitř. Slaný karamel byl samozřejmě láska na první ochutnání. A dnes můžu říct že mi šlape na paty ještě avokádo-banán, fialka a borůvka s čokomátou. Ostatní jsou samozřejmě taky moc dobré, ale nevyvolávají ve mne to "šílenství". Dnes je kromě Franze seženete také v Preclíku, Marinádě a také ve Sklizeno Josefská, které je pro mne osobně absolutně nejblíž. S makronky už začlo také legendární Cukrářství Martinák - od nichž doporučuji také jejich Sachr a pasteis de nata.

Nebyla jsem jediná, kdo si je oblíbil, v minulých letech se po nich pobláznil celý svět (což dokazuje i výčet výrobců a prodejců výše). Nicméně teď už se hlad po nich a celé to makronkové šílenství tak nějak utlumuje. Obrození zažívá spíše odpalované těsto a s ním éclairs, profiteroly, a další.

V minulých 4 letech jsem se sama o výrobu makronek několikrát pokoušela, ale byly pro mne dlouho nedostižnou metou. Zkoušela jsem různé recepty, doby zasychání, teploty a časy pečení, stupně našlehání bílků, do různých konzistencí rozmíchané těsto - ponejčastěji od české bloggerské makronkové královny Chez Lucie, a nic. Vždy byly buď popraskané a nafouklé, Nebo připečení a tvrdé. Skoro nikdy se jim neudělala noha. Jednou už to vypadalo nadějně, ale po zakousnutí jsme zjistili, že jsou krásně nafouklé proto, že uvnitř skořápky je obří jeskyně. Díky pokusům s makronky jsem mimochodem zjistila, že trouba kterou aktuálně využívám má rozbitý termostat - takže ano, pekla jsem i v několika troubách a pořídila jsem si i vnitřní teploměr.  

No a nedávno jsem je vyzkoušela znovu, s opraveným termostatem, a s tím že když se to ani teď nepovede, tak už to prostě jednou pro vždycky vzdám a kašlu na ně. Výjimečně jsem místo receptů od Lucie vyzkoušela tento od Nuselské kuchty - protože k receptům přiložila i moc dobře napsaný článek o tom, proč se makronky nedaří. A světe div se, zadařilo se. Takže, konečně v mém nitru zavládl klid a mír, protože tuhle metu jsem zdolala. Ke všem tipům, které zmíněná bloggerka uvádí jsem taky na prvních pár minut využila horkovzduch - nevím proč to pomohlo, snad to ještě trochu víc zasušilo povrch makronek, ale pomohlo to, pekla jsem na 160 stupňů, cca 15 minut. 

Po tomto úspěchu se na ně možná časem vrhnu znovu a vyzkouším nějaké dobré náplně, nicméně zatím se znovu pokoušet štěstí nechystám :-)

Pro zvědavé - do těchto jsem použila jako náplň ganache z bílé čokolády a šťávy z passionfruit.  

Adzuki karbenátky s cizrnou a quinoou

Nedávno jsem při velkém nákupu u nás v Racce dostala do košíku také adzuki fazole, majitelka a kamarádka Pavla mi sdělila že bych z nich měla něco zkusit uvařit, protože mají velmi dobré nutriční vlastnosti. Protože tehdy měli docela frmol, řekla mi jen, že je vaří v papiňáku a přesný čas, že neví. 
Až jsem se k fazolím dostala doma, na návodu jsem si přečetla, že se vaří v papiňáku asi hodinu - přišlo mi to hrozně moc, ale když něco vařím poprvé, snažím se držet návodu. Potřebovala jsem aby fazole nebyly rozvařené, chtěla jsem je zkusit do vegetariánské formy chilli con carne. 
No, a samosebou že hodina byla příliš a fazole byly rozvařené tolik, že by stačilo je trochu protřít přes síto, a měla bych fazolovou kaši zbavenou slupek. Takže pokus s Chilli se nekonal. Přemýšlela jsem, jak tedy rychle upotřebit skoro půl kila rozvařených fazolí co nejjednodušeji. A hle, nápad na karbenátky byl na světě. 

Kromě zmíněných adzuki fazolí jsem použila také quinou a protože jsem zrovna měla, tak i hrst vařené cizrny. Lze je jak smažit, tak péct. Osobně dávám přednost pečení, je to klidnější práce, nic není třeba otáčet a dávat pozor, který kousek jsem vložila jako první. Pokud však chci smažit, je třeba do těsta přidat trochu mouky, aby se hmota při smažení nerozpadla, taky je vhodné karbenátky před smažením obalit v ochucené mouce nebo strouhance. 

Suroviny na velkou hromadu karbenátků - asi 6-8 porcí:

• Adzuki (rozvařená) - celý pytlík = 400g v suchém stavu
• 200 g vařené cizrny = cca 80 g v suchém stavu
• 3 vejce
• 3 menší nebo 2 větší cibule - nakrájené na drobno
• 1 hrnek vařené quinoi (o objemu 250 ml) uvařené podle návodu
• volitelně vločky z řasy Nori
• pórek
• sůl, pepř, chilli vločky
• 2 lžíce oleje (pokud budu péct)
• VOLITELNĚ: 
• 3 lžíce hladké mouky, pokud budu karbenátky smažit
• strouhanka či bylinkami ochucená mouka na obalení
• 1 l oleje na smažení (pokud budu péct, nikoliv smažit, není třeba) - řepkový, arašídový, olivový rafinovaný, atd., papírové utěrky na odsání přebytečného tuku

1. Nejprve uvařím adzuki a cizrnu - proberu a properu, pokud nezapomenu, dám namočit večer předem, pokud zapomenu, vařím cca o 10 minut déle. Vodu na vaření luštěnin osolím. Adzuki vařím v papiňáku do rozvaření - cca 40 minut. Cizrnu vařím buď souběžně v normálním hrnci 40 minut, nebo následně v tlakovém hrnci cca 20 minut. 

2. Než se luštěniny uvaří, nakrájím si cibuli a pórek. Do mísy rozklepnu 3 vejce,  přidám nori vločky, chilli, trochu pepře, vařenou quinou a rozkvedlám vidličkou, přidám i pórek a cibuli.

3. Uvařenou cizrnu scedím a přidám do mísy s vejci a ostatními surovinami. Adzuki také opatrně scedím a následně rozmačkám/ rozmixuju na kaši. Přidám do mísy se všemi surovinami a promíchám. Pokud chci následně karbenátky smažit, přidám do směsi také mouku; pokud budu péct, tak trochu oleje.

Dám vychladit do lednice na pár hodin.

4. Pomocí dvou lžic (nebo namočenýma rukama) vytvaruju šišky a skládám na talíř nebo pečícím papírem vyložený plech. Pokud mám v plánu smažit, šišky obalím ve strouhance. 

následně rozděluji postup na pečení (5.1.) a smažení (5.2.)

5.1. Troubu si předehřeju na 180 stupňů z obou stran. Až mám celý plech šišek hotový a trouba je předehřátá, dám je péct na 30 minut. Po vložení do trouby stáhnu teplotu na 160.

5.2. Do velké a hluboké pánve naliju litr oleje vhodného na smažení a rozpálím plotnu. Nechám rozehřát dokud vhozená kapka směsi nezačne okamžitě bublat. Následně smažím jednotlivé šišky  - z jedné strany asi 2 minuty. Po vytažení dám odkapat od oleje na papírovou utěrku. 

6. Podávám. Nejlepší jsou třeba se salátem z rajčat a polníčku a nějakou jednoduchou zálivkou. Dobře chutnají také v tortile jako vege-kebab :-)

Pokud nechcete používat vejce, přidejte hrašku, nebo pár lžic sojové mouky. Bez nich se směs, zejména při smažení, dost rozpadá.

Mrkvový dort - Carrot cake - souboj receptů

Pravidelně odebírám některé kulinářské časopisy - Apetit, Gurmet a FOOD. Občas si udělám radost a zakoupím i La cucina Italiana. Vlastním také jediné číslo časopisu Chuťopis a velice mě mrzí, že se tento projekt neuchytil, čtenáře by jistě našel. Protože první tři zmíněné odebírám už několik let, a protože se nerodí kvanta nových receptů do nekonečna, a hlavně proto, že všechny časopisy zachycují ve svém obsahu aktuální období a recepty pro něj typické. Tak se třeba stalo, že se report z Kokolandu objevil ve dvou časopisech. Protože však využívám vejce domácí, tak mne zaujal spíš recept na stejný dort. 

 V dubnovém čísle dvou zmíněných byl otištěný recept na dort mrkvový. V Gurmetu byl dokonce předmětem Výzvy odvážných pekařů. A protože jsem se chtěla hecnout, ale zároveň jsem byla zvědavá, který časopis má lepší recept, upekla jsem nakonec oba dorty v menším provedení. 
Nakonec jsem porci obou dortů předložila rodině a přátelům, a nechala je nezaujatě rozhodnout, který dort jim chutná více. 
Ochutnalo 9 lidí a hlasovat mohli jak pro jeden, tak pro oba dorty. Většinou se mi dostalo odpovědi: oba jsou skvělé, ale ten hnědý, ten takový, o fous lepší. Pouze jedna přítelkyně mi dnes ráno sdělila, že jejím přímým favoritem byl světlý dort. 

Jste zvědaví na výsledky? Primárně pro hnědý dort z Gurmetu hlasovalo 5 lidí, 3 lidem chutnaly oba stejně a 1 osoba by si přednostně vybrala světlý dort z Apetitu. :-)

Já osobně mám k oběma dortům pár poznatků:

Piškotové těsto z Apetitu mi přijde trošku nevyvážené - všechny ty suroviny jen sníh z použitých bílků mi prostě nedržel, takže místo lehoučkého piškotu je spíš hutná hmota. Je ale velice jemný, lehce kořeněný a kromě mrkve obsahuje také mandle. Trošku zvláštní je pro mne krém, v němž je krom mascarpone i cream cheese a velice málo cukru - tak málo, že nepřekryje obsah soli v cream cheese. Věřím, že pokud by se použilo jen mascarpone, byl by problém vyřešen. Navíc tento dort obecně chutná lehce a svěže - pokud by se mascarpone smíchalo třeba 1:1 s plnotučným tvarohem, asi by to také ničemu neuškodilo, a dalo by se to považovat za zdravější alternativu. Je dobré dort udržovat v chladu, protože při delším pobytu v teple krém pouští syrovátku.  
(Právě proto obvykle cream cheese vůbec nepoužívám, a místo něj beru vždy mascarpone, to pouští syrovátky méně a obsah tuku má víceméně stejný; navíc má tu výhodu, že neobsahuje sůl a tím pádem není třeba ji překrývat dalším cukrem).

V receptu z Gurmetu je celkem velké množství tuku. Má to tu výhodu, že když korpus náhodou přepečete, jiný by se mohl vysušit, ale tenhle je díky vysokému obsahu tuku stále vláčný. Pokud ale pečete dobře, věřím, že když množství snížíte třeba o 1/3 objemu, žádná katastrofa se nebude konat. Texturu korpusu ozvláštňují také rozinky a vlašské ořechy. Zdá se mi to neuvěřitelné, ale za výrazně tmavší barvu může pouze použité koření. Je ho více druhů, než u "konkurence" a také větším množství. Vlastně dort chutná spíš jako perníkový, pokud by mi někdo neřekl, ani nevím, že by to měl být mrkvový dort - pro někoho fajn, pro někoho naopak může být absence mrkvové chuti zklamáním. Krém je z mascarpone a másla, dostatečně sladký, ale ne moc "máslový", lépe se roztírá, dobře tuhne, nerozmáčí korpus a chutná tak nějak dortověji.

Recept na oba si můžete přečíst v dubnových číslech zmíněných časopisů. Časem je přidám i sem. 

Protože nejsem velký fanda zdobení, původně jsem dorty nechala čistě bílé. Jeden kamarád mi pak ale napsal, že se těšil na hermelíny. Takže alespoň decentní náznak, že jde o něco sladkého jsem vytvořila. Pro ty, kteří přemýšlí, co že to je na tmavém dortu za divné rozinky, jde o krystaly kandysového cukru (zakoupeno v Lidlu v nějaké akci, běžně ho nevedou) a při uchovávání v lednici nasají vlhkost a orosí se, takže pokud chcete zachovat kamenný vzhled, zdobte jimi až před podáváním.